Rozhovor s autorom knihy „Cesty k raketoplánům“ Michalom Polákom

Pre náš prvý rozhovor na portáli sosa.sk sme si netradične vybrali mladého českého publicistu a popularizátora kozmonautiky – Michala Poláka, ktorému nedávno vyšla už jeho druhá knižka o kozmických dopravných systémoch.

Ako si sa dostal ku kozmonautike?

Na moje první osobitější setkání s kosmonautikou si vzpomínám moc dobře. Bylo mi tehdy tuším dvanáct let a rodiče rozhodli, že pojedeme na Moravu navštívit na chalupu prarodiče. Velkou radost jsem z toho neměl, protože jsem čekal téměř tři hodiny trvající cestu. Na poslední chvíli jsem si proto doma vzal knížku o orbitálních stanicích. V knihovně tehdy nic lepšího nebylo a já jsem do té doby nic nepřečetl zcela dobrovolně. Tématika kosmických letů mne nakonec uchvátila natolik, že jsem začal číst další a další knížky a nakonec začal chodit na popularizační přednášky, které dnes sám dělám. V tu chvíli už bylo jasné, že pro mne bude kosmonautika více než jen běžný koníček.

Čo Ťa zaujalo na kozmonautike a kozmickom výskume najviac?

Těch důvodů bylo hodně. Do té doby jsem měl samozřejmě více zájmů. Bavili mne a dodnes baví počítače, auta atd. Kosmonautika však byla něco více, jelikož lety do kosmu jsou něčím zcela nesrovnatelným. Jestli se lidé od ostatních živočišných druhů na této planetě v něčem skutečně liší, pak je to právě schopnost vynášet objekty a létat mimo naší planetu. Vedle toho se jedná o nesmírně komplexní a složitý obor, ve kterém se neustále něco děje a do budoucna tomu bude stále tak. Vždyť pokud chci žít s pocitem, že lidé budou existovat i za tisíce let, pak musím v úvahách počítat s tím, že budeme expandovat do vesmíru…

Ako je možné, že si v tak mladom veku napísal knihu?

Tak moje vůbec první knížka Vzhůru do vesmíru mi byla vydána, když mi bylo dvacet. Sám jsem publikoval již od zhruba čtrnácti let to nejen v oblasti kosmonautiky ale také v oblasti informačních technologií, které jsem na střední škole studoval. Napsat knihu tedy pro mne nebylo ničím nepředstavitelným, ačkoliv se jedná o velmi časově náročnou a komplexní práci. Při psaní Cest k raketoplánům mi také velmi pomohl Stanislav Hudský, majitel nakladatelství a zároveň sazeč a korektor v jedné osobě, bez kterého by vůbec nevyšla. Sám pokládám napsání knihy za jisté vyústění mých aktivit a splnění jednoho z mých životních cílů, i když pořád mám na čem pracovat.

Prečo si sa rozhodol napísať knihu práve o raketoplánoch?

V první řadě jsem si uvědomoval, že pod raketoplánem si většina lidí představuje americký Space Shuttle s dvojicí mohutných raketových motorů a velkou oranžovou nádrží. Chtěl jsem ukázat, že raketoplánů bylo mnohem více a nejen těch určených pro lety na oběžnou dráhu. Dalším důvodem bylo ukončení provozu právě amerických raketoplánů, což jsem se rozhodl využít pro ohlédnutí za historií a koncepcí všech raketových letounů.

Akým konkrétnym oblastiam sa v kozmonautike venuješ?

V první řadě musím říci, že nejsem odborníkem na žádnou konkrétní oblast kosmonautiky tím způsobem, že bych se jí živil. Ve své publikační a popularizační činnosti se však nejvíce zaměřuji na pilotované lety a raketovou techniku.

Ako sa angažuješ v kozmonautike okrem publikovania?

V první řadě se snažím přednášet pro širokou veřejnost, což úzce souvisí s mým členstvím v občanském sdružení Kosmo Klub. Jedná se o sdružení zájemců o kosmonautiku, kteří se rozhodli dát síly dohromady a snažit se něco dělat. Bohužel skutečně aktivních je snad je pětina našich členů, přesto pokládám sdružení za velmi přínosné. Sám pod jeho záštitou organizuji pravidelná pražská setkání Kosmoschůzky a na podzim odborně-popularizační semináře. Vedle toho se snažím starat o webové stránky a dávat jednotlivé zájemce dohromady (samozřejmě komunitně).

Chystá sa v súčasnej dobe nástupca amerického raketoplánu?

Ano i ne. Americká kosmická agentura NASA vypsala tendr na vývoj nové kosmické lodi, která má Space Shuttle nahradit, co se týče dopravy lidských posádek na Mezinárodní kosmickou stanici, respektive oběžnou dráhu kolem Země. Nikdy přitom není psáno, zda to bude malý raketoplán nebo konvenční kosmická kabina, což je nicméně pravděpodobnější. Žádný pilotovaný raketoplán se však přímo nechystá.

Nejedná sa o krok späť postaviť konvenčnú kozmickú loď?

Svým způsobem ano. Americký raketoplán Space Shuttle byl unikátní ve své komplexnosti. Dokázal vynést vícečlennou posádku společně s modulem orbitální stanice a zásobami najednou. Stejně tak bych schopný létat na samostatné a servisní mise. Oproti tomu klasická návratová kabina je podstatně jednodušší a proto také levnější. Dnes není nikdo ochotný stavět natolik univerzální stroj, jakým byl právě Space Shuttle, ale jak píšu ve své knize Cesty k raketoplánům, koncepcí je celá řada. Bylo by tedy možné vyvinout podstatně menší raketoplán, který by reflexoval současné požadavky, ale jeho vývoj bohužel nikdo nezaplatí.

Co hovoríš na členstvo ČR v Európskej kozmickej agentúre?

Nejsem kompetentní osoba a ani nemám potřebné informace, abych hodnotil a posuzoval přínos členství České republiky v Evropské kosmické agentuře. Každopádně je dobrou známkou pro zemi, když je jejím členem. Samotné členství umožňuje podnikům a univerzitám se podílet na jednotlivých projektech, nehledě na jistou prestiž. Samotné členství navíc znamená, že průmysl je v dobré kondici, jelikož před vstupem každé země již nyní probíhá „audit“, zda je schopná ustát v prostředí konkurence technicky vyspělých států.

Prečo si myslíš, že Česká republika je pred Slovenskom, čo sa týka spolupráce s ESA?

Podobně jako v předchozí otázka, nejsem plně kompetentní osobou. Ze svého pohledu však pokládám za jeden z problémů Slovenska odchod mladých lidí do zahraničí, což lze pozorovat na českých školách a řada z nich pak zůstane právě v České republice a zpět na Slovensko se nevrací. Donedávna také na Slovensku nebyla žádná hlasitá organizace, které by jeho vstup do ESA propagovala jako dříve v České republice Česká kosmická kancelář.

Plánuješ niekedy do budúcna napísať dalšiu knihu?

Určitě, už nyní na jedné z oblasti kosmických letů pracuji. Nicméně proto, abych jí mohl vydat je předpoklad, že se prodá alespoň takový počet kusů Cest k raketoplánům, že se zaplatí samotný náklad. Pokud však půjde všechno podle plánu (a zatím tomu tak je), tak by moje celkově třetí kniha mohla vyjít do dubna 2013.

Ďakujem za rozhovor!

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.